Císař Ťia-ťing z dynastie Ming vládl v letech 1521–1567 mingské Číně. Narodil se jako bratranec vládnoucího císaře Čeng-tea, proto se nepředpokládal jeho nástup na trůn. Nicméně Čeng-te zemřel bezdětný a vláda vybrala Ťia-ťinga za nového panovníka. Po císařově nastolení vypukl mezi ním a většinou úředníků velký spor o způsob legalizace jeho nástupu. Císař nakonec po třech letech zvítězil, přičemž jeho hlavní oponenti byli vyhnání ode dvora, nebo popraveni. Ťia-ťing se, podobně jako Čeng-te, rozhodl žít mimo pekingské Zakázané město a od roku 1542 přesídlil do Západního parku uprostřed Pekingu.
Na hranicích panoval zpočátku Ťia-ťingovy vlády klid. Na severu se Mongolové zprvu utápěli ve vnitřních rozbrojích, avšak po sjednocení Altan-chánem se od začátku 40. let domáhali obnovení svobodného obchodu, což císař odmítal a snažil se uzavřít hranice pomocí opevnění, Velké čínské zdi. Altan-chán reagoval nájezdy, v roce 1550 dokonce napadl předměstí Pekingu. Mingská vojska se omezovala na obranu. Válka ustala až po Ťia-ťingově smrti. Vážným problémem v éře Ťia-ťing byli i piráti wo-kchou, jejichž útoky několik desetiletí pustošily pobřeží jihovýchodních provincií. Roku 1556 také severní Čínu postihlo nejsmrtonosnější zemětřesení lidské historie s epicentrem v provincii Šen-si.
Přes zkázu způsobenou zemětřesením se ekonomika rozvíjela, rostlo zemědělství, průmysl i obchod. Se vzestupem ekonomiky se měnila i společnost, oficiální čusistická interpretace Konfuciova učení ustupovala Wang Jang-mingovu individualističtějšímu pojetí. V pozdějších letech byl císař, v naději na prodloužení života, známý zájmem o mladé dívky a alchymii. Recepty na elixír nesmrtenosti, který požadoval, však obsahovaly arsenik, olovo a rtuť, a císaři tak zřejmě jeho život zkrátily.
